Před lety byla méně běžná dlouhosrstá plemena víceméně jen v rukou chovatelů, vystavovatelů a úzkého okruhu obdivovatelů.  Tito lidé samozřejmě dbali na to, aby příslušník jejich favorizovaného plemene vypadal dle standardu. Nicméně rozšíření jakéhokoli dlouhosrstého plemene  do rukou „lidu obecného“ zákonitě znamená, že se plemeno objevuje v salonech na úpravu srsti s jedinou žádostí – ostříhat. Někteří z majitelů k tomuto rozhodnutí dospějí časem, když zjistí, že údržba a pěstování dlouhé srsti není nic pro ně, ale je mnoho lidí, kteří si kupují dlouhosrsté plemeno už s tím, že ho budou stříhat.

U drtivé většiny plemen existují dvě základní možnosti úpravy střihem.Tou první je ruční ostříhání nůžkami, strojek se použije pouze na oholení břicha do výšky pupku a vystříhání srsti mezi polštářky zespoda (lze rovněž udělat ručně), případně na oholení uší. Výsledkem stříhání nůžkami je (nebo by měl být) velice líbivý vzhled, který u většiny plemen připomíná plyšové zvířátko. Stříhání nůžkami však sebou nese určitá úskalí, takže tento způsob úpravy volí jen mizivý počet majitelů. Základem je totiž naprosto dokonale vyčesaný pes se srstí pomocí kartáče a fénu nataženou zcela do rovna. Dle mých vlastních zkušeností jsou tyto dva základní předpoklady pro většinu majitelů  velkým problémem. Zaknocená srst nebo srst vlnitá a polehlá (důsledek špatné techniky sušení)  se nůžkami tvaruje špatně a výsledek nikdy není dobrý. Dalším důvodem, proč majitelé psů tento způsob úpravy nechtějí, je fakt, že srst zůstává po celém těle poměrně dlouhá, což sebou nese větší nároky na údržbu a  následně nutnost častější úpravy střihem. V neposlední řadě je stříhání nůžkami pracné a technicky mnohem náročnější – to znamená, že je v salonu  samozřejmě dražší a při domácí úpravě pro střihače neprofesionála, pakliže není výjimečně zručný, skončí zubatým fiaskem.

Druhý způsob, který je rychlejší, pro střihače pohodlnější a jednodušší, je ostříhání těla psa strojkem a ruční dostříhání pouze hlavy, končetin a případně závěsu na břiše, je-li ponechán.  Výsledek není tak líbivý, nicméně střih vydrží dva až tři měsíce a je nenáročný na údržbu.

Zvolíme –li střih strojkem, budeme potřebovat jednak hlavu vyholovací (1 mm) a dále hlavu na úpravu těla – 3 mm, ř mm, 9 mm nebo 13 mm. Má-li náš pes srst řídkou, snažíme se zvolit co nejvyšší hlavu, kterou však můžeme použít pouze v případě, že je srst dokonale vyčesaná. Třímilimetrovou hlavu použijeme na psa s hustou srstí nebo na zvíře se srstí zaknocenou či plstnatou.

Psa postavíme na zadní nohy čelem k sobě a hlavou ponechávající délku 1mm oholíme břicho do výšky pupku. Stejnou hlavou oholíme polštářky tlapek zespoda a uši, pokud je neponecháváme dlouhé (většině psů oholené uši sluší, dodávají hlavě „šmrnc“).

Linie stříhání těla strojkem je u většiny plemen stejná. Vložíme do strojku vyšší hlavu a oholíme kořen ocasu a celý hřbet psa až po týlní hrbol. Stehna oholíme do „véčka“, několik cm pod ocasem nasadíme „záclonku“. Chceme-li ponechat záclonku na bocích, zvolíme její nasazení tak, aby nebylo příliš vysoko ani nízko. Na krku hrany závěsu tvoří obrácené „U“, strany krku oholíme.

Nyní nás čeká práce nůžkami – zbývá ostříhat nohy, ocas, záclonku a především hlavu. Tlapky obstříhneme dokulata, srst na nohou vyčešeme vzhůru a přiměřeně zkrátíme (ne příliš, krátce ostříhané končetiny nevypadají pěkně). Přední nohy tvarujeme do válečků. U zadních dbáme na to, aby se srst směrem od kolene prodlužovala – vyvarujeme se začátečnické chyby, jejímž důsledkem je zužování délky srsti směrem dolů. Srst stále vyčesáváme a zastříháváme vylézající chlupy. Čím lépe jsme psa připravili – vyčesali a vyfoukali, tím máme snazší práci s lepším výsledkem. Srst na ocase zčešeme směrem dolů a zastříhneme do vlajky. Záclonku pod ocasem a na hrudi sestříháme přes hřeben, záclonka na boku by se měla směrem k hrudním končetinám mírně prodlužovat.

Úprava hlavy se u jednotlivých plemen liší.

Maltézský psík

Tento malý bílý psík je ve své typické podobě luxusním zvířátkem a nesmírně efektním výstavním psem.  Je poměrně rozšířeným plemenem, nicméně maltézák s PP je k vidění skutečně výjimečně a do salonů obvykle přicházejí více či méně (spíš méně) vydařené bezpapírové variace na toto plemeno – psi značně velcí, se srstí atypicky kudrnatou či extrémně řídkou. Srst tohoto plemene má velkou tendenci k zacuchání a pokud k němu dojde, rozčesávání je díky jemné kůži poměrně náročné. Jsou plemena, která lze upravit stříháním do poměrně líbivého střihu. Jednoznačně lze konstatovat, že  maltézský psík k nim nepatří. Úpravu střihem zhoršuje skutečnost, že splývavá, vlasům podobná srst se prakticky nedá tvarovat nůžkami (pouze v případě, že je nahrubo sestříhaná a následně perfektně postavená pomocí fénu a kartáče, přesto opět rychle „padá“)  a je tedy většinou nutné přistoupit ke stříhání strojkem. Vytvoření narůžovělé „jitrnice“ je tedy v tomto případě téměř nevyhnutelné. Maltézského psíka můžeme  pomocí strojku upravit velmi podobně jako jorkšírského teriéra, ale výsledek není tak líbivý.  Pokud to stav srsti dovoluje (zacuchanou srst delší hlava „nebere“), použijeme na tělo hlavu ponechávající co nejdelší srst – 9 nebo 13 mm. Je-li srst hodně zacuchaná, musíme použít hlavu třímilimetrovou. Hlavu psa stříháme budˇpřes hřeben podobně jako u jorkšíra dokulata (viz. PPČ 7/2011) nebo u zvířat s dlouhou čenichovou partií do tvaru „krabičky“, uši můžeme oholit (nejsou –li příliš lehké, aby je pes nepostavil) nebo srst zastříhnout do rovna či obloučku.

Havanský psík

Velmi podobným způsobem, jaký je popsán výše můžeme upravit i další plemena – např. havanského psíka. Toto plemeno lze poměrně dobře ostříhat  pouze nůžkami, ovšem za předpokladu, že je srst dobře udržovaná.  Ideální je před stříháním srst postavit a vyfoukat do rovna, v případě našeho „modelu“ tomu tak nebylo, což se na kvalitě střihu projevilo.

Barevný boloňský psík

Toto plemeno doslova „volá“ po úpravě nůžkami na líbivého medvídka. Je-li srst perfektně vyčesaná a natažená do rovna, nic tomuto střihu nebrání. Většina majitelů požaduje krátký střih strojkem, který provádíme hlavou o délce 9 nebo 5 či 3 mm.  Hlavu psa upravíme jako u bišonka dokulata, ale neděláme ji příliš velkou, aby nepůsobila na oholeném těle nevyváženě.

Tibetský teriér

Srst tibetského teriéra se díky hrubší textuře udržuje lépe než např. srst maltézského psíka, nicméně přesto jsou „tibetˇáci“ velmi často stříháni nakrátko. Vzhledem ke stavbě těla plemene se vyloženě nabízí střih „na knírače“, který je poměrně jednoduchý. Tělo oholíme hlavou o výšce 3 mm. Hlavu psa můžeme upravit stejně jako u knírače, tj. oholíme ji s výjimkou ponechání „ofinky“ nebo na temeni jako v našem případě vytvoříme „šešulku“.  Vousy rozčešeme  a zastříhneme do námi preferované délky.

Čínský chocholatý pes – labutěnka

Toto plemeno zažilo v posledních letech boom, a tak se s ním v salonech potkáváme poměrně často. Opět můžeme zvolit dva způsoby úpravy – strojkem nebo pouze nůžkami. Při stříhání nůžkami je opět bezpodmínečně nutné dokonalé vyčesání srsti. Začínáme oholením čenichové partie hlavou o výšce 1 mm. Hrana holení je stejná jako u pudla – začínáme několik cm nad hrudní kostí, oholíme krk do tvaru písmene „U“, na čenichu vede hrana holení od ucha ke koutku oka. Oholíme spodní víčko a celý čenich. Stejnou hlavou oholíme břicho do výšky pupku a srst mezi polštářky. Chceme-li psa ostříhat strojkem, použijeme hlavu o výšce 9 mm. Střih je do jisté míry podobný modernímu střihu pudla. Při stříhání končetin dbáme na to, aby se srst směrem dolů nezkracovala – v našem případě má pes velmi nekvalitní a řídkou srst na nohou, která dole zcela chybí.

Pekingský palácový psík

Majitelé pekinézů přistupují ke stříhání svých psů nejen z důvodu neochoty pečovat o srst, ale velmi často také proto, že velmi hustá srst spolu s deformovanou čenichovou partií a celkovou tělesnou stavbou plemene způsobuje, že psi jsou zejména v létě téměř neochotní k pohybu a dýchaviční. Po ostříhání se situace do jisté míry zlepší, všichni majitelé uvádějí, že jejich psi „ožijí“. Srst pekinéze drží výborně tvar a je-li vyčesaná, je radost ji stříhat. Můžeme stříhat budˇnůžkami nebo použijeme hlavu o délce 9 mm a oholíme celé tělo psa, nůžkami dostříháme ocas, nohy  a hlavu dokulata. Ostříhaný pekinéz působí „medvídkovitým“ dojmem.

West highland white teriér

Toto plemeno by se správně mělo upravovat trimováním, stříháním ztrácí srst požadovanou texturu. Majitelé westíků, kteří se neúčastní výstav, ale obvykle požadují ostříhání psa strojkem. Na tělo použijeme hlavu o délce 9 mm (můžeme i 3 nebo 5 mm, má-li pes hustou srst). Špičky uší, břicho a spodek tlapek vyholíme hlavou o délce 1 mm. Hlavu westíka ostříháme nejsnáze přes hřeben  - zdviháme hřebenem srst  a přečnívající chlupy odstříháváme – dokud nedosáhneme požadovaného typického tvaru.

Závěrem...

Chápu rozhořčení ortodoxních milovníků jednotlivých plemen nad takovýmto „przněním“ , nicméně je třeba si uvědomit, že chlupy jsou jen chlupy a pakliže je o psa po všech stránkách dobře postaráno, není třeba zatracovat majitele jen proto, že prostě nechce psa udržovat v srsti nebo trimovat. Na každý pád je dobře bytˇi nestandardně ostříhaný pes stále lepší variantou než zanedbané a zakonocené neudržované zvíře...